Zobrazení zdroje stránky C-128/11 - UsedSoft/anotace

{{Anotace
| autor = Tereza Novotná (editor Matěj Myška)
}}

== Skutkový stav ==
V tomto původně německém sporu proti sobě stály společnost Oracle International Corp. (dále jen “Oracle”) a společnost UsedSoft GmbH (dále jen “UsedSoft”).
Společnost Oracle se zabývá vývojem počítačových programů, které i nadále prodává  a vykonává k ním autorská práva<ref>[http://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=124564&pageIndex=0&doclang=CS#point20 Bod 20 anotovaného rozhodnutí.]</ref> Získání takového programu zahrnuje dva kroky - zakoupení licence, která umožňuje ''“mít rozmnoženinu tohoto programu trvale uloženou na serveru a oprávnění umožnit určitému počtu uživatelů k této rozmnoženině přístup tím, že bude nahrána do operační paměti jejich osobních počítačů”,''<ref>[http://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=124564&pageIndex=0&doclang=CS#point21 Bod 21 anotovaného rozhodnutí.]</ref> a následné stažení a instalaci počítačového programu, respektive jeho rozmnoženiny, do počítače.<ref>[http://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=124564&pageIndex=0&doclang=CS#point21 Bod 21 anotovaného rozhodnutí.]</ref> Licenční podmínky společnosti Oracle jsou v dotčeném řízení nastaveny tak, že zákazník si musí koupit vždy balíček po 25 uživatelských licencí<ref>[http://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=124564&pageIndex=0&doclang=CS#point22 Bod 22 anotovaného rozhodnutí.]</ref>  - stává se tedy, že podnikům mohou zůstat nějaké nevyužité licence navíc.
Společnost UsedSoft využívá této marketingové strategie a “''uvádí na trh „použité“ licence k počítačovým programům, a zejména uživatelské licence k počítačovým programům společnosti Oracle dotčeným v původním řízení”.''<ref>[http://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=124564&pageIndex=0&doclang=CS#point24 Bod 24 anotovaného rozhodnutí.]</ref> To znamená, že UsedSoft získává tyto nevyužité licence od zákazníků společnosti Oracle a prodává je dál.<ref>[http://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=124564&pageIndex=0&doclang=CS#point20 Bod 24 a 25 anotovaného rozhodnutí.]</ref>  Zákazníci společnosti UsedSoft, tedy nabyvatelé těchto nevyužitých licencí, pak za pomoci této licence stáhnou rozmnoženinu počítačového programu ze stránek společnosti Oracle.<ref>[http://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=124564&pageIndex=0&doclang=CS#point26 Bod 26 anotovaného rozhodnutí.]</ref>

== Průběh řízení ==
Společnost Oracle zažalovala společnost UsedSoft u německého prvoinstančního soudu v Mnichově (“Landgericht München I”). Žádala, aby se společnost UsedSoft zdržela výše zmíněného jednání. Soud rozhodl ve prospěch společnosti Oracle. Společnost UsedSoft podala odvolání, které bylo také zamítnuto a tak podala opravný prostředek “Revision” (obdoba kasačního opravného prostředku) k německému “Bundesgerichtshof” (obdoba Nejvyššího soudu).<ref>[http://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=124564&pageIndex=0&doclang=CS#point27 Bod 27 anotovaného rozhodnutí.]</ref> 

Ten se zabýval otázkou aplikace některých ustanovení německé právní úpravy autorskoprávní ochrany počítačových programů, které provádí unijní směrnice 2009/24, o právní ochraně počítačových programů<ref>Sem uveďte text poznámky</ref> a 2001/29, o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti.<ref>Sem uveďte text poznámky</ref>
Nejprve se zabýval otázkou, zda mohou být zákazníci, kteří nenabyli autorské dílo (počítačový program) přímo od autora, a kteří se dovolávají vyčerpání práva ve smyslu čl. 4 odst. 2 směrnice 2009/24, “oprávněnými nabyvateli” rozmnoženiny podle čl. 5 odst. 1 směrnice 2009/24. Předkládající soud dovozuje, že ano, jelikož opačné hledisko by v podstatě zabránilo “způsobilosti rozmnoženiny počítačového programu obíhat na trhu”,<ref>[http://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=124564&pageIndex=0&doclang=CS#point30 Bod 30 anotovaného rozhodnutí.]</ref> jelikož ke každému dalšímu užití v rámci “oběhu” je potřeba vytvořit v počítači rozmnoženinu novou (čímž se i liší od jiných autorskoprávně chráněných děl).<ref>[http://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=124564&pageIndex=0&doclang=CS#point30 Bod 30 anotovaného rozhodnutí.]</ref> 
Dále se zabýval otázkou, zda lze vyčerpání práv podle čl. 4 odst. 2 směrnice 2009/24, jehož podmínkou je první prodej zboží, vykládat extenzivně i na první prodej počítačového programu formou stažení z webové stránky na internetu, nebo je nutné uvést do oběhu i hmotnou rozmnoženinu (typicky CD-ROM).<ref>[http://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=124564&pageIndex=0&doclang=CS#point32 Bod 32 anotovaného rozhodnutí.]</ref> 
Do třetice soud řešil otázku, zda se může vyčerpání práv podle čl. 4 odst. 2 směrnice 2009/24 dovolávat i ten, kdo nabude licenci k počítačovému programu tak, jako zákazníci společnosti UsedSoft v původním řízení.<ref>[http://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=124564&pageIndex=0&doclang=CS#point33 Bod 33 anotovaného rozhodnutí.]</ref>

== Otázka ==
Předkládající soud tedy přerušil řízení a položil Soudnímu dvoru tři předběžné otázky. Nejprve se ptal, zda je osoba, která nenabyla autorské dílo přímo od autora a ''“která se může dovolávat vyčerpání práva na rozšíření rozmnoženiny, “oprávěným nabyvatelem” podle čl. 5 odst. 1 směrnice 2009/24”.''<ref>[http://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=124564&pageIndex=0&doclang=CS#point34 Bod 34 anotovaného rozhodnutí.]</ref> Druhou otázku položil na to, zda za vyčerpání práv prvním prodejem podle čl. 4 odst. 2 směrnice 2009/24 lze považovat i situaci, kdy nabyvatel získá počítačový program stažením z internetu.<ref>[http://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=124564&pageIndex=0&doclang=CS#point34 Bod 34 anotovaného rozhodnutí.]</ref> Třetí otázkou se ptal, zda ten, kdo získal počítačový program způsobem výše uvedeným, tedy skrz nevyužitou licenci, se ''“může pro účely pořízení rozmnoženiny počítačového programu jako “oprávěný nabyvatel” podle čl. 5 odst. 1 a čl. 4 odst. 2 první části věty směrnice 2009/24 dovolávat vyčerpání práva na rozšiřování rozmnoženiny počítačového programu, kterou první nabyvatel pořídil se svolením nositele práva stažením s internetu, pokud tento první nabyvatel svou rozmnoženinu smazal nebo již nepoužívá”.''<ref>[http://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=124564&pageIndex=0&doclang=CS#point34 Bod 34 anotovaného rozhodnutí.]</ref>

== Právní úprava ==
Relevantní právní úpravou je zejména článek 4 odst. 1 a 2 a článek 5 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/24/ES ze dne 23. dubna 2009 o právní ochraně počítačových programů. Článek 4 odst. 1 stanoví, která práva autora počítačového programu jsou výlučná a tudíž je má právo činit sám či udělit svolení jinému, jedná se zejména o ''“stálé nebo dočasné rozmnožování počítačového programu jako celku nebo jeho části, a to jakýmikoliv prostředky a v jakékoliv formě”'' v písm. a) a ''“překladům, zpracováním, úpravám a k jakékoliv jiné změně počítačového programu a k rozmnožování programu z těchto úkonů vyplývajícímu”'' v písm. b) a o ''“jakoukoliv formu veřejného šíření včetně pronájmu”'' v písm. c).
Druhý odstavec téhož článku pak upravuje podmínky samotného vyčerpání autorských práv ohledně počítačových programů, říká tedy, že ''“první prodej rozmnoženiny počítačového programu ve Společenství provedený nositelem práv nebo s jeho svolením je vyčerpáním práva na šíření [rozšiřování] této rozmnoženiny”,'' z tohoto práva však v druhé části větu vyjme pronájem počítačového programu nebo jeho rozmnoženin.
Článek 5 odst. 1 směrnice 2009/24 s názvem ''“Výjimky z úkonů podléhajících omezení”'' pak stanovuje výjimku, která říká, že pro některé nezbytné úkony není nutné získat souhlas autora. Jedná se o úkony umožňující oprávněnému nabyvateli řádně užívat počítačový program a současně uvedeny v čl. 4 odst. 1 písm. a) a b). Tuto výjimku je, vzhledem k čl. 5 odst. 1 směrnice 2009/24, možno upravit smluvně.

== Aplikace právní úpravy na skutkový stav ==
Soud se rozhodne nejprve vyřešit otázku druhou a poté se zabývat otázkou první a třetí současně.
V druhé otázce tedy řeší, ''“zda a za za jakých podmínek může být v důsledku stažení rozmnoženiny počítačového programu z internetu se svolením nositele autorského práva vyčerpáno právo na rozšiřování této rozmnoženiny v Evropské unii ve smyslu čl. 4 odst. 2 směrnice 2009/24”''<ref>[http://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=124564&pageIndex=0&doclang=CS#point35 Bod 35 anotovaného rozhodnutí.]</ref>. Je tedy nutno se zabývat tím, zda-li  v předchozím řízení uvedenou skutkovou podstatu prodeje počítačového programu, který se skládá ze zakoupení licence a stažení programu z internetové stránky poskytovatele, lze považovat za první prodej tak, jak je uvedený v čl. 4 odst. 2.<ref>[http://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=124564&pageIndex=0&doclang=CS#point38 Bod 38 anotovaného rozhodnutí.]</ref>
Nejprve soud připomíná, že “prodej” je smlouvou, skládající se ze dvou nezbytných částí - zaplacení kupní ceny a převedení vlastnického práva k věci. Z čehož dovozuje, že ve stejném duchu je nutno vykládat ustanovení čl. 4 odst. 2 směrnice 2009/24 o vyčerpání práv prvním prodejem.<ref>[http://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=124564&pageIndex=0&doclang=CS#point42 Bod 42 anotovaného rozhodnutí.]</ref> Ačkoliv společnost Oracle argumentuje tím, že prodej rozmnoženin neprovádí, jelikož zákazníci si mohou software stáhnout na jejích internetových stránkách “bezplatně”,<ref>[http://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=124564&pageIndex=0&doclang=CS#point43 Bod 43 anotovaného rozhodnutí.]</ref> soud uvádí, že nelze tuto část “transakce” odtrhnout od druhé, kterou je zakoupení licenční smlouvy k užívání programů, teprve na základě které lze stáhnutý software užít. Tyto dvě součástí tvoří nedílný celek a tak by měly být i přezkoumány.<ref>[http://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=124564&pageIndex=0&doclang=CS#point44 Bod 44 anotovaného rozhodnutí.]</ref> Jedná se i o esenciální převod vlastnického práva, jelikož zákazník získává výměnou za zaplacení ceny časově neomezené právo počítačový program využívat.<ref>[http://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=124564&pageIndex=0&doclang=CS#point45 Body 45 a 46 anotovaného rozhodnutí.]</ref> Povahu nosiče (hmotný a nebo formou stažení z internetové stránky) považuje soud navíc za nerozhodný, co se týče odpovědi na danou otázku.<ref>[http://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=124564&pageIndex=0&doclang=CS#point47 Bod 47 anotovaného rozhodnutí.]</ref> V případě, jaký je vylíčen v dotčeném řízení, se tedy jedná o vyčerpání práv podle čl. 4 odst. 2 směrnice 2009/24.

Soud se však dále zabýval ještě dalšími námitkami společnosti Oracle a Evrospké komise zejména týkajících se argumentace směrnicí 2001/29, ke které soud dodává, že argumentace musí být podmíněna vzájemným vztahem těchto dvou předpisů, z nichž směrnice 2009/24 je lex specialis, a tudíž nelze směrnici 2001/29 aplikovat na tento případ bez dalšího.<ref>[http://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=124564&pageIndex=0&doclang=CS#point56 Body 56 a 60 anotovaného rozhodnutí.]</ref>

Dále také soud argumentuje zásadou rovného zacházení<ref>[http://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=124564&pageIndex=0&doclang=CS#point61 Bod 61 anotovaného rozhodnutí.]</ref> mezi různými druhy rozmnoženin, která vyplývá zejména z ustanovení čl. 1 odst. 2 směrnice 2009/24, která říká, že se ''“ochrana podle této směrnice vztahuje na vyjádření počítačového programu v jakékoliv formě”.''<ref>[http://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=124564&pageIndex=0&doclang=CS#point57 Body 57 a 58 anotovaného rozhodnutí.]</ref>

Otázku první a třetí řeší soud současně, jelikož dovozuje, že se jedná o téměř totéž - ''“zda a za jakých podmínek nabyvatel výše uvedených licencí k počítačovým programům může být v důsledku vyčerpání práva na rozšiřování stanoveného v čl. 4 odst. 2 směrnice 2009/24 považován za „oprávněného nabyvatele“ ve smyslu čl. 5 odst. 1 směrnice 2009/24, který má v souladu s posledně uvedeným ustanovením právo na rozmnožení dotčeného počítačového programu, aby mohl uvedený program užívat způsobem, ke kterému je určen”.''<ref>[http://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=124564&pageIndex=0&doclang=CS#point73 Bod 73 anotovaného rozhodnutí.]</ref> Soud nejprve připomíná, že pokud je rozmnožení počítačového programu nezbytné k řádné funkci programu, a není-li ve vzájemné smlouvě uvedeno jinak, je tvorba takových kopií v souladu s čl. 5 odst. 1 směrnice 2009/24.<ref>[http://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=124564&pageIndex=0&doclang=CS#point74 Bod 74 anotovaného rozhodnutí.]</ref> Současně s prvním prodejem této rozmnoženiny, i když se jedná koupi přes internet, je vyčerpáno právo autora na rozšiřování.<ref>[http://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=124564&pageIndex=0&doclang=CS#point77 Bod 77 anotovaného rozhodnutí.]</ref> Nicméně pokud původní nabyvatel počítačový program prodá v souladu s výše uvedeným, má povinnost učinit svoji rozmnoženinu v daném okamžiku nepoužitelnou,<ref>[http://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=124564&pageIndex=0&doclang=CS#point78 Bod 78 anotovaného rozhodnutí.]</ref> čímž sice argumentuje společnost Oracle jako těžko proveditelným, soud ale uvádí, že stejné obtíže postihují i autory, kteří pro svá autorská díla používají hmotné nosiče a společnost může využít jiná ochranná opatření technické povahy.<ref>[http://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=124564&pageIndex=0&doclang=CS#point79 Bod 79 anotovaného rozhodnutí.]</ref> Za těchto okolností soud dovozuje, že druhý i každý další nabyvatel počítačového programu k němuž je autorovo právo vyčerpáno, je “oprávněným nabyvatelem” a přísluší mu tudíž právo pořizovat nezbytné rozmoženiny pro správnou funkci programu.<ref>[http://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=124564&pageIndex=0&doclang=CS#point80 Bod 80 a 81 anotovaného rozhodnutí.]</ref> V opačném případě by to znamenalo, že by institut vyčerpání práva autora neměl žádný praktický dopad, jelikož by autor mohl zasahovat do jakéhokoliv dalšího nakládání s “použitou” rozmnoženinou (a to i případě odkoupení licence a následného stažení programu z internetu tak, jak v dotčeném řízení).<ref>[http://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=124564&pageIndex=0&doclang=CS#point84 Body 84 a 85 anotovaného rozhodnutí.]</ref> Co se týče konkrétní podstaty dotčeného řízení, tam soud navíc uvádí, že rozdělit licenci za účelem prodeje “nepotřebných” součástí, které nevyužije zákazník, je protiprávní.<ref>[http://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=124564&pageIndex=0&doclang=CS#point86 Body 86 a 87 anotovaného rozhodnutí.]</ref>

== Závěr ==
V tomto rozhodnutí soud interpretoval ustanovení týkající se vyčerpání práv a práv “oprávněných nabyvatelů” a to v souvislosti prodejem počítačových programů on-line. Nejprve uvedl, že vyčerpání práv z autorskoprávní ochrany je aplikovatelné i na prodej počítačových programů přes internet, za podmínky, že je zákazník oprávněn užívat program neomezenou dobu , i přesto, že se nemusí jednat o klasickou kupní smlouvu, ale smlouvu licenční a následné stažení programu z internetu.
Za druhé uvedl, že nejen první nabyvatel počítačového programu, ale i druhý a každý další se může dovolávat vyčerpání práv autora a je”oprávněným nabyvatelem” a jako takový může provádět nezbytné rozmnoženiny pro funkčnost a užívání daného programu, jako je například stažení rozmnoženiny programu z internetových stránek a jeho instalace.
Toto rozhodnutí Soudního dvora je podle mě důležité zejména proto, že správně reflektuje technologický vývoj - jiné podmínky pro prodej softwaru na hmotných nosičích a stažením z internetu by určitě byly proti zásadě technologické neutrality, navíc by nereflektovaly aktuální vývoj směřující k odproštění od jakýchkoliv hmotných nosičů a v podstatě přesouvání veškerých služeb on-line. Druhá část rozhodnutí je neméně důležitá, jelikož jakákoliv jiná interpretace by v podstatě znamenala nemožnost dalšího nakládání s počítačovými programy ve smyslu prodeje, což by byl výrazný zásah do vlastnických práv.

== Poznámky ==
<references />