II. ÚS 618/06 - Ostrava
| Populární název: | Ostrava |
| Soud: | Ústavní soud |
| Typ: | usnesení |
| Identifikátor: | II. ÚS 618/06 |
| ECLI: | ECLI:CZ:US:2006:2.US.618.06.1 |
| Datum rozhodnutí: | 5. 10. 2006 |
| Dostupnost: | nalus.usoud.cz |
| Kategorie: | Doménová jména |
| Eurovoc: | internetová adresa |
| Vztah k předpisu: | § 142 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu |
| Vztah k judikátům: | Nález Ústavního soudu ze dne 20. 3. 2006. IV. ÚS 199/05 Nález Ústavního soudu ze dne 3. 5. 2006. I. ÚS 351/05 |
- Toto je anotace judikátu II. ÚS 618/06 - Ostrava v rámci Repozitáře judikatury práva informačních a komunikačních technologií.
Autorem této anotace je Ondřej Kašpar (editor Tereza Novotná).
Obsah
Skutkový stav
Společnost Grendel, a. s. si u správce domény .cz, společnosti CZ.NIC (dále jen „stěžovatel“), registrovala doménu druhého řádu "ostrava". Statutární město Ostrava (dále jen „Ostrava“) bylo přesvědčeno, že právo užívat tuto doménu náleží jemu a podalo žalobu k soudu.
Průběh řízení
Ostrava se žalobou podanou ke Krajskému soudu v Ostravě domáhala uložení povinnosti společnosti Grendel zdržet se jakékoliv dispozice s doménou druhého řádu "ostrava" a po stěžovateli se domáhala provedení změny registrace držitele této domény ve prospěch Ostravy.
Krajský soud rozhodl ve prospěch Ostravy a současně uložil společnosti Grendel povinnost uhradit náklady řízení Ostravě a Ostravě povinnost uhradit náklady řízení stěžovateli.
Proti rozsudku podala Ostrava odvolání, a to co do výroku, kterým jí byla uložena povinnost nahradit náklady řízení. Tomuto odvolání bylo usnesením Vrchního soudu v Olomouci zcela vyhověno. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal stěžovatel ústavní stížnost.
Otázka
Před obecnými soudy stěžovatel namítal, že se uvedeného řízení účastnil pouze z důvodu, „že je správcem domény nejvyššího stupně“, a v tomto ohledu je jeho postavení monopolní. Své postavení přirovnal k postavení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže.
Vzhledem k tomu, že v minulosti vždy respektoval rozhodnutí soudu ohledně doménových jmen, ve kterých nebyl účastníkem řízení, namítal stěžovatel nedostatek pasivní legitimace v řízení.
V ústavní stížnosti pak stěžovatel namítal, že rozhodnutím odvolacího soudu bylo zasaženo do jeho základních práv podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod, čl. 90, čl. 95 a čl. 96 Ústavy České republiky.
Právní úprava
Před obecnými soudy bylo aplikováno ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.
U Ústavního soudu pak bylo aplikováno ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, dle kterého senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný.
Aplikace právní úpravy na skutkový stav
Ústavní soud zkoumal opodstatněnost ústavní stížnosti. Ústavní soud přitom zmínil svůj názor vyjádřený v nálezu, sp. zn. IV. ÚS 199/05, dle kterého „spor o náhradu nákladů řízení nedosahuje sám o sobě intenzity představující porušení základních práv a svobod, jakkoliv se může účastníka řízení citelně dotknout“[1], a dále pak v nálezu, sp. zn. I. ÚS 351/05, v souladu se kterým „Ústavní soud při posuzování problematiky nákladů řízení, tj. problematiky ve vztahu k předmětu řízení před obecnými soudy jednoznačně podružné, postupuje nanejvýš zdrženlivě a ke zrušení napadeného výroku o nákladech řízení se uchyluje pouze výjimečně, například když zjistí, že došlo k porušení práva na spravedlivý proces extrémním způsobem nebo že bylo zasaženo i jiné základní právo."[2]
V tomto případě však Ústavní soud dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu bylo řádně odůvodněno a mělo podklad ve skutečnostech vyplývajících z odůvodnění meritorního rozhodnutí a především ve výroku rozsudku soudu prvého stupně o věci samé, kterým byly soudem uloženy povinnosti jak společnosti Grendel, tak i stěžovateli, a oba tedy bylo možné považovat za procesně neúspěšné.
Dle Ústavního soudu tak napadeným rozhodnutím nedošlo k zásadu do stěžovatelových základních práv a ústavní stížnost pro neopodstatněnost odmítl.
Závěr
Názor Ústavního soudu lze shrnout tak, že je-li CZ.NIC jakožto správce domény účastníkem řízení před obecnými soudy, vztahují se na něj ustanovení občanského soudního řádu upravující náhradu nákladů řízení a pakliže v řízení není úspěšný, může mu být soudem uložena povinnost nahradit úspěšné procesní straně náhradu nákladů řízení.
Samotný fakt, že byla správci domény tato povinnost rozhodnutím soudu uložena, ač svým jednáním při registraci domény nepochybil a nepovažuje se za pasivně legitimovaného účastníka řízení, neznamená zásah do základních práv a svobod a není tak zákonným důvodem pro přípustnost ústavní stížnosti.
